Vlhkost, pára, prach? Žádný problém! I s těmito prostředími se dokáže výroba plošných desek vyrovnat.
Všechna moderní elektronická zařízení potřebují ke svému provozu desky plošných spojů. U desky plošných spojů DPS platí, že obvod je vytištěn na nevodivém materiálu.
Obecně jsou desky vyrobeny z vodotěsných materiálů ze skleněných vláken, které odolávají vysokým teplotám a poskytují izolaci mezi měděnými vrstvami, a také minimalizují rušení a podporují dobrou integritu signálu. Díky těmto vlastnostem je sklolaminát dokonalým materiálem pro univerzální desky plošných spojů. A proto jsou široce používány ve většině výrobků spotřební elektroniky.
Sklolaminátové desky však mají svá omezení. Aby byly desky plně funkční i v extrémních podmínkách, je nutné zvážit několik dalších faktorů.
Nemusí se nutně jednat o vesmírné prostředí, i v našim podmínkách je mnoho prostředí, která lze považovat za extrémní v souvislosti s provozem elektrického zařízení.
Návrh desek plošných spojů, které vydrží drsné prostředí, vyžaduje speciální dovednosti a znalosti, aby výsledný produkt vydržel v extrémních podmínkách co nejdéle.
Podívejme se na výzvy, kterým je nutné čelit při výrobě plošných desek pro extrémní prostředí.
Každé elektronické zařízení při fungování vytváří určité množství tepla. U standardních obvodů nestačí množství tepla k poškození celého okruhu desky. V extrémním prostředí s vysokou teplotou už by ale daná deska byla problémová.
Způsob, jak odvádět teplo z okruhu desky, je přidání měděné povrchové vrstvy v nevodivé části obvodu. Například sklolaminátový materiál FR-4 není vynikajícím vodičem tepla, a nalití mědi na místa mimo okruh napomáhá obvodu se ochladit.
Ale pozor, tato technika funguje jen do určité míry. Pokud je produkované teplo příliš velké, využíváme desky plošných spojů plátované kovem. Jedná se o desky, která mají jako základní pláty elektricky izolovaného hliníkového plechu. Hliník absorbuje teplo mnohem rychleji než materiál FR-4, chrání komponenty desek plošných spojů před přehřátím a prodlužuje jejich životnost. Hliníkové desky plošných spojů se obecně používají při výrobě třeba LED svítidel, hlavně u plochého panelového osvětlení.
A pokud nepostačí ani integrace hliníkových plátů, přichází na řadu keramická deska plošných spojů. Základem keramické desky plošných spojů jsou extrémně tepelně vodivé prvky a sloučeniny, jako je oxid hlinitý, nitrid hliníku a oxid berylnatý (které jsou často potaženy zlatem). Tento povlak pomůže rychleji odvádět teplo z horkých oblastí a rozptýlit ho po celém povrchu desky a do okolí.
Keramika nabízí významnou výhodu oproti tradičním materiálům, jako je FR-4 a deskám plošných spojů plátovaných kovem, pokud jde o odvod tepla.
Všeobecně platí, že není nutné řešit výrobu desek plošných spojů v případě, jestliže jsou využívány sice v teplotně extrémních prostředí, ale s umístěním externích chladících prostředků. A to samé pak platí pro osazení.
Pokud bude deska plošných spojů venku nebo vystavena přírodnímu prostředí, bude muset být chráněna před vlivy počasí, včetně vody, nečistot a prachu. Bez řádného povrchového ošetření dojde k poškození obvodu nebo zařízení. Aby se tomu zabránilo, je nutné desku plošných spojů opatřit povrchovým lakem, aby obvody zůstaly suché a bezprašné.
Základní typy laků, z nichž každý má své výhody a nevýhody.
Akrylové pryskyřice: Jsou oblíbené pro jednoduchou technologii nanášení, minimální tepelné účinky při schnutí a lehce upravitelnou viskozitu. Navíc se po odpaření rozpouštědla dále již nesmršťují a kryjí stejný povrch jako po nanesení. Pokud je třeba opravit pájený spoj nebo vyměnit součástku, je možné je po vytvrzení snadno odstranit ředidly. To je bohužel zapříčiněno nízkou chemickou odolností povlaku. A také u tohoto typu laku platí, jakou formou dochází k vytvrzení, pokud zvýšenou teplotou, pak je nutno brát v potaz, že akrylové povlaky vykazují nízkou teplotu skelného přechodu Tg. Při jejím překročení může nastat roztažení povlaku. Pokud se naopak využije k vytvrzení UV záření, může nastat nedokonalé vytvrzení v zastíněných oblastech. Při tomto zpracování se objevuje štiplavý zápach s vedlejším účinkem podráždění pokožky.
Uretany: Povlaky jsou vytvrditelné za využití tepla do tří hodin, ale mají kratší životnost. U vytvrzení odpařením rozpouštědel je třeba se vyvarovat zvýšené vlhkosti, která negativně ovlivní rychlost procesu a žádané vlastnosti. Po vytvrzení jsou schopny nejlépe udržet dielektrické vlastnosti při stresu vlivem prostředí.
Epoxidy: Snesou vyšší hodnotou teploty skelného přechodu. Dále poskytují dobrou odolnost proti mechanickému poškození. Jsou odolné proti vlhkosti a chemickým vlivům prostředí, což značí, že jsou téměř chemicky neodstranitelné pro případné opravy.
Silikony: Silikonové povlaky nalézají využití v aplikacích, kde elektronické sestavy musí vydržet extrémní teploty a je potřebná vysoká dielektrická pevnost. Silikonových pryskyřice jsou pružné, odolné proti vlhkosti a UV záření ze slunce. Nejvíce jsou využívané v automobilovém průmyslu. Jejich nevýhodou je zkrácený čas manipulace před vytvrzením a proti mechanickému namáhání formou abraze.
Parylen: Nejlépe vede proti chemickým vlivům prostředí a vlhkosti. Vyznačuje se výbornými dielektrickými vlastnostmi, mechanickou odolností a nízkým koeficientem teplotní roztažnosti. Nevýhodou Parylenu je nutnost vakuově maskovat nelakované oblasti, dále jsou technologicky náročnější opravy a také nižší odolnost vůči UV záření.
Lak je volen na základě aplikace a funkčních požadavků v rámci aplikace. Některé součástky na desce plošných spojů nemohou být ochranným lakem pokryté. Je to např. kontaktní systém, trimry a podobné součástky. Tyto součástky je třeba před nanášením laku zakrýt, nebo natřít snímatelným lakem tak, aby se na nich nevytvářela ochrana.
Obvody desek plošných spojů jsou vyrobeny z tenkých měděných stop. Tyto měděné stopy jsou dimenzovány pro aplikace s nízkým výkonem, protože proud protékající vodivým materiálem je přímo úměrný šířce a tloušťce plochy průřezu této stopy. U univerzálních desek plošných spojů je tloušťka vrstvy 1oz =35 mikrometrů. Pokud tedy potřebujeme vyšší proudové zatížení, můžeme zvětšit šířku stopy nebo vytvořit stopu vícevrstvou, abychom zvětšili plochu průřezu tak, aby mohla přenášet více proudu.
Dalšími výzvami, kterými je nutné se zabývat jsou rušení v podobě elektrostatických výbojů nebo elektromagnetických vln. Těm se ale budeme věnovat zvlášť v příštím díle. Navrhování desek plošných spojů, které vydrží všechna drsná prostředí, není vůbec přímočarý úkol a stojí před mnoha omezeními.